Ježíš dokončuje náš exodus z otroctví hříchu a smrti triumfem svého vzkříšení. Vyzývá nás, abychom žili jinak, budovali si nové návyky svobody, které nesou ovoce  jeho vítězství, které nám daroval při křtu. Skrze naše společenství s ním by se náš život měl lišit od světa. Měl by se vyznačovat větší nadějí a radostí, protože víme, že jsme přešli ze smrti do života v něm. Po vzkříšení svěřil Ježíš svým učedníkům poslání přinášet radostnou zvěst o spáse všem národům.
Každý člen jeho Těla, Církve, pokračuje v tomto poslání
svým vlastním způsobem.

​

V tomto velikonočním období můžeme přijmout poslání, které nám Bůh dal, a rozjímat o tom, jak nás Bůh učí žít ve své svobodě. Uděláme to tak, že budeme číst Knihu Deuteronomium a budeme se řídit Mojžíšovými pokyny Izraelitům, jak žít, až vstoupí do zaslíbené země. Uvidíme, jak Ježíš zdokonaluje toto učení tím, že prohlubuje naše chápání přikázání skrze dar Ducha svatého, který nás podněcuje jednat zevnitř skrze lásku Boží. Naše každodenní modlitba nám umožní rozpoznat, jak můžeme plnit své osobní poslání následovat Boží vůli ve světě a sdílet jeho dar spásy s ostatními.

Abychom žili nový život, který nám Ježíš vybojoval, a naše vlastní poslání se o něj dělit, budeme ho oslavovat a dále v něm růst.
Za prvé, jako bratrstvo budeme slavit po celé velikonoční období. Posvěcovat svůj volný čas oslavou a odpočinkem, setkávat se, abychom sdíleli velikonoční radost.
Za druhé se zaměříme na budování nového životního stylu, který nám byl darován Vzkříšením. Když obnovíme dar a příslib našeho křtu, budeme se snažit žít svůj život ještě plněji. Na konci velikonoc budeme moci říci, že jsme z tohoto období vytěžili maximum tím, že jsme přijali jeho slavnostní charakter a čerpali z něj sílu žít jinak.