Modlete se, aby Pán osvobodil vás a vaše bratrství. Modleme se za svobodu všech mužů v exodu, stejně tak, jako se oni modlí za vás. Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého … Otče náš… Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého … Amen.
Exodus 4,18-31
18Mojžíš odešel a vrátil se ke svému tchánu Jitrovi. Řekl mu: „Rád bych šel a vrátil se ke svým bratřím, kteří jsou v Egyptě, a podíval se, zda ještě žijí.“ Jitro Mojžíšovi odvětil: „Jdi v pokoji.“ 19Hospodin pak řekl Mojžíšovi ještě v Midjánu: „Jen se vrať do Egypta, neboť zemřeli všichni, kteří ti ukládali o život.“ 20Mojžíš tedy vzal svou ženu a syny, posadil je na osla a vracel se do egyptské země. A do ruky si vzal Boží hůl. 21Hospodin dále Mojžíšovi poručil: „Až se vrátíš do Egypta, hleď, abys před faraónem udělal všechny zázraky, jimiž jsem tě pověřil. Já však zatvrdím jeho srdce a on lid nepropustí. 22Potom faraónovi řekneš: Toto praví Hospodin: ‚Izrael je můj prvorozený syn. 23Vzkázal jsem ti: Propusť mého syna, aby mi sloužil. Ale ty jsi jej propustit odmítl. Za to zabiji tvého prvorozeného syna.‘“ 24Když se na cestě chystali nocovat, střetl se s ním Hospodin a chtěl ho usmrtit. 25Tu vzala Sipora kamenný nůž, obřezala předkožku svého syna, dotkla se jeho nohou a řekla: „Jsi můj ženich, je to zpečetěno krví.“ 26A Hospodin ho nechal být. Tehdy se při obřízkách říkalo: „ Jsi ženich, je to zpečetěno krví.“ 27Hospodin řekl Áronovi: „Jdi na poušť naproti Mojžíšovi.“ Áron šel, setkal se s ním u Boží hory a políbil ho. 28Mojžíš oznámil Áronovi všechna Hospodinova slova, s nimiž ho poslal, a všechna znamení, kterými ho pověřil. 29Pak šel Mojžíš s Áronem a shromáždili všechny izraelské starší. 30Áron vyřídil všechna slova, která mluvil Hospodin k Mojžíšovi, a Mojžíš učinil před očima lidu ona znamení. 31A lid uvěřil. Když slyšeli, že Hospodin navštívil Izraelce a že pohleděl na jejich ujařmení, padli na kolena a klaněli se.
Uvažujme o dvou hlavních postavách knihy Exodus. První, Mojžíš, zná své postavení před Pánem. Není povýšený ani arogantní. Zachovává si svou důstojnout a je mu dokonce dána výsada od Boha. Na druhé straně stojí faraon, tak povýšený a arogantní, že dokonce prohlásí sebe samého za božského a jeho podřízení ho takto musí přijímat. Bůh nakonec zničí faraonovo potomstvo a jeho dynastii a dokazuje tak faraonovi, že je pouhý člověk.
Dnešní muži často napodobují faraona. Jen málo z nich by se nestoudně prohlásilo za božské, ale mnoho z nich se tak chová. Určují si svou vlastní pravdu, nastavují svůj vlastní směr, odmítají se spoléhat na Boha a žijí svrchovaný život. Od Adamova pádu má člověk vzpupné srdce. Izraelci tohoto příběhu nejsou výjimkou. Budou muset být poučeni: čtyřicet let v poušti není procházka. Bůh pošle svůj lid do poušte, aby se naučil být na Něm závislý, plně se na Něj spolehnout. Musí pochopit, že Bůh je Bůh a že oni jsou jeho prvorozenými syny.
Člověk je schopen mnoha velkolepých činů, ale Boží syn je schopen mnohem, mnohem více. Těchto devadesát dní nabízí skvělou příležitost, jak svůj život nasměrovat k Bohu. Vzdejte se svého vzpurného srdce. Oblečte nového člověka, jako milovaný syn pozoruhodného Otce, který se o vás nejen postará, ale také vám pomůže stát se spolehlivým, nezištným a svobodným mužem pro druhé.
Zvažte svůj vlastní vztah s Bohem. Vidíte Boha jako svého Otce a žijete svůj vztah k Němu jako takovému? Obracíte se na něj často, jako se dítě obrací na svého otce? Přineste dnes tyto otázky do své svaté hodiny.