Modlete se, aby Pán osvobodil vás a vaše bratrství. Modleme se za svobodu všech mužů v exodu, stejně tak, jako se oni modlí za vás. Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého … Otče náš… Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého … Amen.
Exodus 6,13-27
25To trvalo plných sedm dní poté, co Hospodin zasáhl Nil. 26Potom Hospodin řekl Mojžíšovi: „Předstup před faraóna a řekni mu: Toto praví Hospodin: Propusť můj lid, aby mi sloužil. 27Budeš-li se zdráhat jej propustit, napadnu celé tvé území žábami. 28Nil se bude žábami hemžit, vylezou a vniknou do tvého domu, do tvé ložnice a na tvé lože i do domu tvých služebníků a mezi tvůj lid, do tvých pecí a díží. 29I po tobě, po tvém lidu a po všech tvých služebnících polezou žáby.“ 1Hospodin dále řekl Mojžíšovi: „Vyzvi Árona: ‚Vztáhni ruku se svou holí nad průplavy, nad říční ramena i nad jezera a vyveď na egyptskou zemi žáby.‘“ 2Áron vztáhl ruku nad egyptské vody a žáby vylézaly, až pokryly egyptskou zemi. 3Ale totéž učinili věštci svými kejklemi a i oni vyvedli na egyptskou zemi žáby. 4Tu povolal farao Mojžíše a Árona a řekl: „Proste Hospodina, aby mě i můj lid zbavil žab. Pak propustím lid, aby obětoval Hospodinu.“ 5Mojžíš faraónovi odvětil: „Rač mi sdělit, kdy mám prosit za tebe, za tvé služebníky a za tvůj lid, aby Hospodin vyhladil žáby u tebe i v tvých domech. Zůstanou jen v Nilu.“ 6Farao odpověděl: „Zítra.“ Mojžíš řekl: „ Ať je podle tvého slova, abys poznal, že nikdo není jako Hospodin, náš Bůh. 7Žáby se stáhnou od tebe i z tvých domů, od tvých služebníků a od tvého lidu. Zůstanou jen v Nilu.“ 8Nato odešel Mojžíš s Áronem od faraóna a Mojžíš úpěnlivě volal k Hospodinu kvůli žábám, kterými faraóna postihl. 9Hospodin učinil podle Mojžíšovy prosby a žáby v domech, ve dvorcích i na polích pošly. 10Shrabali je na hromady a kupy a zápach z nich naplnil zemi. 11Když však farao viděl, že nastala úleva, zůstal v srdci neoblomný a neposlechl je, jak Hospodin předpověděl. 12Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vyzvi Árona: ‚Vztáhni svou hůl a udeř do prachu na zemi!‘ Stanou se z něho po celé egyptské zemi komáři.“ 13I učinili tak. Áron vztáhl ruku s holí a udeřil do prachu na zemi a na lidech i na dobytku se objevili komáři. Po celé egyptské zemi se ze všeho prachu země stali komáři. 14Když totéž chtěli učinit věštci svými kejklemi, totiž vyvést komáry, nemohli. A komáři byli na lidech i na dobytku. 15Věštci tedy řekli faraónovi: „Je to prst Boží.“ Srdce faraónovo se však zatvrdilo a neposlechl je, jak Hospodin předpověděl.
Pokud nejste osmiletý chlapec, vyhlídka na nesčetné kvákající žáby ohromující zemi je v nejlepším případě nepříjemná. Tato slizká scéna odhaluje něco o faraonovi jako člověku. Když mu Mojžíš nabídne úlevu od obojživelníků, Faraon souhlasí s tím, že Mojžíš by měl zasáhnout a přimluvit se u Boha, ale ne teď – „zítra“. Jeho arogantní lhostejnost k situaci jeho poddaných odhaluje tvrdost jeho srdce a jeho narcismus. Odmítá pokleknout před Bohem bohů a být viděn s Ním jakýmkoliv způsobemspolupracovat. Kromě toho, když je tato rána stažena, faraon nevykazuje žádnou vděčnost Mojžíšovi a ve své nafouklé hrdosti se vůbec nezajímá o Boha.
Jednou z nejzávažnějších chyb, které děláme, je,že nebereme v úvahu nikoho jiného než sebe samého. Příliš snadno (i když jen obrazně) přehlížíme Boha vesmíru, naše ženy, farníky, syny a dcery. Toto nerespektování a přehlížení ostatních je opakem toho, co to znamená být mužem. Kromě toho je tato naše nevšímavost Kristova těla – což je také přehlížení Boha samotného– jistou cestou do pekla.
Chcete dosáhnout svého skutečného potenciálu a používat svou moc od Boha, jakou vám dal při vašem stvoření? Pak musíte myslet na ostatní. Musítesesadit sami sebe z místa Boha a pozvednout ty kolem sebe. Tak půjdete svatou cestou. Jak teď Hospodin vidí vaše činy? Nejste si jistí? Zeptejte se ho.