Modlete se, aby Pán osvobodil vás a vaše bratrství. Modleme se za svobodu všech mužů v exodu, stejně tak, jako se oni modlí za vás. Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého … Otče náš… Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého … Amen.
Exodus 13,17-14,9
17Když farao lid propustil, nevedl je Bůh cestou směřující do země Pelištejců, i když byla kratší. Bůh totiž řekl: „Aby lid nelitoval, když uvidí, že mu hrozí válka, a nevrátil se do Egypta.“ 18Proto Bůh vedl lid oklikou, cestou přes poušť k Rákosovému moři. Izraelci vytáhli z egyptské země rozděleni do bojových útvarů. 19Mojžíš vzal s sebou Josefovy kosti. Ten totiž zavázal Izraelce přísahou: „Až vás Bůh navštíví, vynesete odtud s sebou mé kosti.“ 20I vytáhli ze Sukótu a utábořili se v Étamu na pokraji pouště. 21Hospodin šel před nimi ve dne v sloupu oblakovém, a tak je cestou vedl, v noci ve sloupu ohnivém, a tak jim svítil, že mohli jít ve dne i v noci. 22Sloup oblakový se nevzdálil od lidu ve dne, ani sloup ohnivý v noci. 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2„Rozkaž Izraelcům, aby se obrátili a utábořili před Pí-chírotem mezi Migdólem a mořem; utáboříte se před Baal-sefónem, přímo proti němu při moři. 3Farao si o Izraelcích řekne: Bloudí v zemi, zavřela se za nimi poušť. 4Tu zatvrdím faraónovo srdce a on vás bude pronásledovat. Já se však na faraónovi a na všem jeho vojsku oslavím, takže Egypťané poznají, že já jsem Hospodin.“ I učinili tak. 5Egyptskému králi bylo oznámeno, že lid uprchl. Srdce faraóna a jeho služebníků se obrátilo proti lidu. Řekli: „Co jsme to udělali, že jsme Izraele propustili z otroctví?“ 6Farao dal zapřáhnout do svého válečného vozu a vzal s sebou svůj lid. 7Vzal též šest set vybraných vozů, totiž všechny vozy egyptské. Na všech byla tříčlenná osádka. 8Hospodin zatvrdil srdce faraóna, krále egyptského, a ten Izraelce pronásledoval. Ale Izraelci navzdory všemu vyšli. 9Egypťané je pronásledovali a dostihli je, když tábořili při moři, dostihli je všichni faraónovi koně, vozy, jeho jízda a vojsko, při Pí-chírotu před Baal-sefónem.
Přišli jste na okraj Rudého moře. Jedním směrem se nachází krásný výhled. Druhým směrem zuří armáda pronásledující vás, aby vás zajala nebo zabila. Tato scéna byla pro Izraelity skutečnou realitou. Pro nás dnes také zůstává realitou, ovšem v duchovní sféře. Kardinál Jean Daniélou napsal o konfliktu katechumenů připravujících se na křest a nepřítele, Satana. Zevrubně popisuje, co oko nevidí a duch ještě není schopen postřehnout:
Čtyřicet postních dní v katechumenátu jsou časem soudu, čase vážného konfliktu, zatímco se Satan a jeho pomocníci snaží ubránit si zajetí duše katechumena. To není pouhý řečnický obrat, musí to být chápáno v doslovném smyslu skutečnosti: pohan totiž není pouhým neználkem křesťanského zjevení, ale aktivním poddaným moci zla, a musí být vysvobozen z tohoto zajetí… Každá konverze proto zahrnuje množství dramatických konfliktů, a všechny misionářské aktivity zahrnují podstatu tohoto tajemství. Není to pouhé představení radostné zprávy evangelia ve formě vhodné pro každého z různých nekřesťanských kultur, ale střet v boji s mocnostmi zla: operace této války probíhají na nadpřirozeném poli a patří do tajemství svatosti – skrze modlitbu a pokání je ďábel nakonec vypuzen. Ignorování tohoto aspektu věci znamená nepochopení podstaty misionářské práce. I po Kristově vítězství zůstává lidská postata těch, kteří nejsou Jeho, uvězněna: On rozdrtil hlavu hadu, ale svitky se stále svíjejí, aby polapily lid země. Když Satan vidí svou kořist unikat, zdvojnásobí své síly proti katechumenovi; ale během těchto čtyřiceti dní je Kristovo sevření také zesíleno… ale ďábel drží oběť pod tlakem celou dobu až po onu chvíli Velikonoční vigílie, po samý okraj křtitelnice. Pouze poté se stane ona nemožná věc: moře je rozděleno… Vody se rozestoupily pro Izraelity a brány smrti byly otevřeny Pánu Ježíši – katechumen sestoupí do křestní vody, učiní onen krok, nechá za sebou faraona a jeho vojska, ďábla a jeho anděly a přejde na druhou stranu. Je zachráněn. Doslova to znamená být ztroskotancem, který přežil a byl převezen na zem.
Křest, nám daný pro naši spásu, je více než jen obyčejný obřad. Je to víc než pouhá pověra. Je to spásné dílo Boží. Když dnes stojíte u Rudého moře, zvažte svou situaci. Jestliže budete následovat Pána, mohli byste se utopit v obrovském moři – tedy pokud pro vás Hospodin nemá lepší plán, který ještě nedokážete vnímat.
Druhou možností je zastavit a otočit se zpět. Pokud zvolíte tuto možnost, v nejlepším případě budete zotročeni, v nejhorším ztratíte sám život. Dnes je 34. den, můžete přestat. Jste volní a můžete se vrátit zpět. Co si vyberete? Vrátíte se zpět, nebo dáte svou důvěru Bohu a budete pokračovat dál?