Modlete se, aby Pán osvobodil vás a vaše bratrství. Modleme se za svobodu všech mužů v exodu, stejně tak, jako se oni modlí za vás. Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého … Otče náš… Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého … Amen.
Exodus 23,10-19
10Po šest let budeš osévat svou zemi a sklízet z ní úrodu. 11Sedmého roku ji necháš ležet ladem. Nebudeš ji obdělávat, aby jedli ubožáci z tvého lidu, a co zbude, spase polní zvěř. Tak naložíš i se svou vinicí a se svým olivovím. 12Po šest dnů budeš konat svou práci, ale sedmého dne přestaneš, aby odpočinul tvůj býk i osel a aby si mohl oddechnout syn tvé otrokyně i host. 13Na všechno, co jsem vám řekl, budete bedlivě dbát. Jméno jiného boha nebudete připomínat; ať je není slyšet z tvých úst. 14Třikrát v roce budeš slavit mé slavnosti : 15Budeš zachovávat slavnost nekvašených chlebů. Po sedm dní budeš jíst nekvašené chleby, jak jsem ti přikázal, a to v určený čas měsíce ábíbu (to je měsíce klasů), neboť tehdy jsi vyšel z Egypta. Nikdo se neukáže před mou tváří s prázdnou. 16Budeš zachovávat též slavnost žně, prvních snopků z výtěžku toho, co jsi zasel na poli, a slavnost sklizně plodin na konci roku, kdy sklízíš z pole výsledek své práce. 17Třikrát v roce se ukáže každý, kdo je mužského pohlaví, před Pánem Hospodinem. 18Nebudeš obětovat dobytče tak, aby krev mého obětního hodu vytekla na něco kvašeného. Nebudeš přechovávat tuk z mé slavnosti přes noc až do rána. 19Prvotiny raných plodů své role přineseš do domu Hospodina, svého Boha. Nebudeš vařit kůzle v mléku jeho matky.
Dnes Hospodin přikazuje Izraelitům (a nám) odpočívat a oslavovat. Tento příkaz nám ukazuje Boží laskavou touhu po našem dobru. Bůh ví o naší náchylnosti k otroctví. Udělením času pro odpočinek a slavení nám dává možnost odpočinout v Něm a chválit Ho. Dnešní čtení nám ukazuje, že Bůh se nestará pouze o to, abychom slavili, ale říká nám také, kdy máme slavit.
Jako křesťanům nám Církev říká, abychom odpočívali od práce ve dnech přikázaných slavností a v den Páně (viz KKC 2185). Církev praktikuje sobotní večer, čas Kristova vzkříšení, v neděli jako den Páně. Mezitím nás svět pokouší skrze „světský šabat“, od pátka večer skrze celou sobotu. Tento alternativní čas odpočinku není časem slavení Pána, ale nás samotných; je to doba, kdy často padáme ve zvyk oslavovat místo neděle.
Obvykle oslavujeme v pátek a sobotu, což nás mimo jiné vede k odkládání práce na neděli. Tak sepravý den odpočinku a chvály odsune kvůli věcem, které musíme udělat.
Zastavte se a zeptejte se sami sebe:Proč tyto věci musíme udělat, když je jasná neděle? Který pán je pro nás důležitější, ten neexistující, který říká, že tyto věci nemůžou počkat do pondělka, nebo Bůh, který nás miluje ve své podstatě? Zeptejme se způsobem, který nemusíme chtít slyšet: Jsme ochotni hřešit (obrátit se vědomě zády k Bohu), abychom tyto věci udělali, místo toho, abychom odpočívali a věnovali tento čas chválení Boha? Skutečnost je často taková, že tyto věci mohou do pondělka počkat – nebo měly být udělány v pátek nebo v sobotu, kdy jsme možná oslavovali světský šabat.
Tato nesnáze dokazuje naši potřebu dne Páně a slavností, abychom měli možnost upřednostnit Boha před prací. Bůh nás chce svobodné. Chce, abychom byli schopni odpočívat. Zákony, které nám dává, jsou tu pro naše dobro.
Rozčiluje vás důraz na odpočinek, slavení a volný čas v den Páně? Pokud ano, ve vaší svaté hodině dnes popřemýšlejte nad tím, proč to může být směšné. Potom to předneste Bohu a dovolte Mu, aby k vám s láskou mluvil pravdu.
Na druhou stranu, pokud jste nadšeni, že můžete přeměnit svou neděli a dny slavností k tomu, abyste lépe milovali a sloužili Bohu, vzdejte Mu díky. Pak si udělejte čas, abyste pohovořili s Pánem o tom, jak pro Něj můžete v těchto dnech žít svobodněji.