Modlete se, aby Pán osvobodil vás a vaše bratrství. Modleme se za svobodu všech mužů v exodu, stejně tak, jako se oni modlí za vás. Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého … Otče náš… Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého … Amen.
Numeri 20,1-13
1Celá pospolitost Izraelců dorazila v prvním měsíci na poušť Sin. Lid se usadil v Kádeši. Tam zemřela Mirjam a byla tam i pochována. 2Pospolitost neměla vody. Proto se srotili proti Mojžíšovi a Áronovi. 3Lid se dal s Mojžíšem do sváru. Naříkali: „Kéž bychom byli také zahynuli, když zahynuli naši bratří před Hospodinem! 4Proč jste zavedli Hospodinovo shromáždění na tuto poušť? Abychom tu pomřeli, my i náš dobytek? 5Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás uvedli na toto zlé místo? Na místo, kde nelze sít obilí ani pěstovat fíky nebo vinnou révu či granátová jablka, ba není tady ani voda k napití.“ 6I odešli Mojžíš a Áron od shromáždění ke vchodu do stanu setkávání a padli na tvář. Tu se jim ukázala Hospodinova sláva. 7Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 8„Vezmi hůl, svolej spolu se svým bratrem Áronem pospolitost a před jejich očima promluvte ke skalisku, ať vydá vodu. Vyvedeš jim tak vodu ze skaliska a napojíš pospolitost i jejich dobytek.“ 9Mojžíš tedy vzal hůl, která byla před Hospodinem, jak mu přikázal. 10I svolal Mojžíš s Áronem shromáždění před skalisko. Řekl jim: „Poslyšte, odbojníci! To vám z tohoto skaliska máme vyvést vodu?“ 11Nato Mojžíš pozdvihl ruku, dvakrát udeřil svou holí do skaliska a vytryskl proud vody, takže se napila pospolitost i jejich dobytek. 12Hospodin však Mojžíšovi a Áronovi řekl: „Protože jste mi neuvěřili, když jste měli před syny Izraele dosvědčit mou svatost, neuvedete toto shromáždění do země, kterou jim dám.“ 13To jsou Vody Meriba (to je Vody sváru), protože se Izraelci přeli s Hospodinem; on však mezi nimi prokázal svou svatost.
Izraelité se znovu bouří proti Mojžíšovi a Áronovi, tentokrát kvůli tělesné žízni. Tato scéna vám možná připomíná tu ze 42. dne (Ex 17). Tyto dva příběhy jsou podobné, ale v dnešní scéně Bůh zamýšlí jít o jeden krok dál v odhalení své slávy Izraeli.
Bůh Mojžíšovi přikazuje, aby promluvil ke skále, aby vydala vodu. Na rozdíl od předchozího případu, kdy měl Mojžíš do skály uděřit holí, zde stačí pouhá slova. Byl by to pro Izraelity působivý pohled. Ale Mojžíšova pýcha mu vstoupí do cesty. Místo toho, aby promluvil ke skále, jak mu bylo přikázáno, neuposlechne a užije autority svého úřadu k tomu, aby promluvil k lidu, a tím na sebe bere slávu patřící Bohu.
Mojžíšova slova odhalují jeho hřích: „Poslyšte, odbojníci! To vám z tohoto skaliska máme vyvést vodu?“ (Num 20,10). Ano, Mojžíšův i Áronův úřad jim propůjčuje autority, ale také vyžaduje pokornou poslušnost. Pouze moc daná od Boha může učinit, aby skála vydala vodu, přesto Mojžíš koná pyšně. Místo ke skále mluví k lidu, a směřuje pohled Izraelitů na sebe místo na Boha. Avšak i přes Mojžíšovu neposlušnost Bůh zapezpečí svůj lid skrze Mojžíšův úřad – ale ne bez spravedlivých následků pro Mojžíše.
Mojžíš ztrácí výsadu vstoupit do země zaslíbené. S Izraelity nyní stojíte na okraji země zaslíbené. Budete bombardováni možnostmi, kdy se budete moci zachovat pyšně. Vaši přátelé, kolegové, manželka nebo farníci vás budou chválit za dokončení tak intenzivního duchovního cvičení. Jaká bude vaše odpověď? Dovolíte, aby k vám vzhlížely jejich oči, nebo je budete směřovat k Tomu, který má skutečně moc přivést muže do Dne 91 a života svobody? Komu vzdáte čest za to, že vás přivedl až na konec tohoto duchovního cvičení? Komu patří sláva za vaše vykoupení? Přiznejte dnes Bohu slávu za Jeho velké dílo ve vás.