Modlete se, aby Pán osvobodil vás a vaše bratrství. Modleme se za svobodu všech mužů v exodu, stejně tak, jako se oni modlí za vás. Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého … Otče náš… Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého … Amen.
Exodus 16,1-3
1Pak vytáhli z Élimu. Celá pospolitost Izraelců přišla na poušť Sín, která je mezi Élimem a Sínajem, patnáctý den druhého měsíce poté, co vyšli z egyptské země. 2Celá pospolitost Izraelců na poušti opět reptala proti Mojžíšovi a Áronovi. 3Izraelci jim vyčítali: „Kéž bychom byli zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme sedávali nad hrnci masa, když jsme jídávali chléb do sytosti. Vždyť jste nás vyvedli na tuto poušť, jen abyste celé toto shromáždění umořili hladem.“
Může být snadné dívat se na přední postavy Písma a cítit zvláštní pocit nadřazenosti nad nimi v jejich selháních. Znalost těchto příběhů je karikatizuje a přináší pocit oprávněných předsudků. Adam zhřeší, odsoudí lidstvo k smrti a my se ptáme, jak jen mohl být tak slepý. David se dopuští cizoložství a my skandalizujeme toto strašné selhání velkého muže. Svatý Petr popírá Krista a my potupujeme jeho zbabělost.
Ve scéně z dnešního čtení je snadné se na tyto unavené, hladové, nepříjemné lidi dívat a pomyslet si: „Co je to za rozmazlená děcka.“ Podívejme se na výsledky: Bůh je osvobodil od otroctví, rozdělil pro ně Rudé moře, utopil jejich utlačovatele a učinil z hořké vody sladkou, aby ji mohli pít. Navzdory tomu všemu Izraelci kňučí. Horší je, že se chtějí vrátit do otroctví, protože dostávali lepší jídlo a měli jistotu, že se někdo postará o jejich život.
V tomto 39. dni boje možná sympatizujete s požadavky Izraelitů. Status quo minulosti pro ně, a možná i pro vás, vypadá až moc lákavě. Izraelci však ve svých srdcích jistě vědí, že status quo neznamená jen postel a pravidelnou stravu. Také totiž znamená riziko zavraždění jejich dětí, protože se faraon cítí ohrožen. Znamená to nesvobodu v uctívání jejich Boha. Znamená to vrátit se zpět do slávy nevlastní země, to vše na počest bohů, kterým nejsou ochotni sloužit. Status quo je peklo.
V tomto okamžiku čelí Izraelité klíčovému rozhodnutí: vrátit se do status quo, nebo ho nechat sejít ze svých srdcí i myslí. Svatý Jan Kassián říká: „Tělesné zřeknutí se a vyhoštění z Egypta pro nás nebude mít žádný význam, pokud nebudeme současně schopni zřeknout se ho v srdci, což je vznešenější a přínosnější.“ Když pokračujete na této cestě a vaše touhy vás lákají zpět ke statu quo otroctví, přijměte toto ultimátum: rozhodněte se nechat otroctví k neřestem sejít ze svého srdce a mysli. Přizpůsobte svou vnitřní realitu vnější svobodě, ke které vás vede Bůh.
Svým plánem modlitby, askeze a bratrství vás Bůh přívedl k fyzickému oddělení od Egypta (od filmů, peněz, her atd.). Máte však stále srdce stejné jako Izraelci? Je stále ještě v uchopení pekla, ze kterého vás Pán vyvedl?
Jsme jeden den od 40. dne. Všimněte si rozdílu mezi vaší vnější a vnitřní realitou. Důvod, proč toto cvičení netrvá 40, ale na 90 dní, existuje. Je třeba udělat ještě více vnitřní práce. Leží před vámi větší svoboda, stejně jako pro Izraelity. Poděkujte Pánu za vnější pokrok, který jste učinili, a následujte Jej i po 40. dni, v neúnavném úsilí o vnitřní svobodu až do 91. dne.
Dnešek by neměl být zklamáním nad prací, kterou je ještě třeba udělat. Měl by to být den vděčnosti za dílo, které ve vás Pán učinil. Dnes ve vaší svaté hodině přijměte tento dar radosti od Pána. Je na vás hrdý.