Modlete se, aby Pán osvobodil vás a vaše bratrství. Modleme se za svobodu všech mužů v exodu, stejně tak, jako se oni modlí za vás. Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého … Otče náš… Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého … Amen.
Exodus 16,4-21
4Hospodin řekl Mojžíšovi: „Já vám sešlu chléb jako déšť z nebe. Ať lid vychází a sbírá, co denně spotřebují. Tak je podrobím zkoušce, budou-li se řídit mým zákonem, či nikoli. 5Když budou připravovat, co přinesou, ať je toho šestého dne dvakrát tolik, než co nasbírají každodenně.“ 6Mojžíš a Áron řekli všem Izraelcům: „Večer poznáte, že vás z egyptské země vyvedl Hospodin. 7A ráno spatříte Hospodinovu slávu, ačkoli slyšel vaše reptání proti sobě. Co jsme my, že reptáte proti nám?“ 8Pak Mojžíš dodal: „Poznáte to podle toho, že vám Hospodin dá večer k jídlu maso a ráno k nasycení chléb, ačkoli slyšel reptání, jak jste proti němu reptali. Co jsme my? Nereptáte proti nám, ale proti Hospodinu.“ 9Áronovi Mojžíš řekl: „Vyzvi celou pospolitost Izraelců: ‚Přistupte před Hospodina, neboť slyšel vaše reptání.‘“ 10Když mluvil Áron k celé pospolitosti Izraelců, obrátili se k poušti, a vtom se ukázala v oblaku Hospodinova sláva. 11Tu Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 12„Slyšel jsem reptání Izraelců. Vyhlas jim: ‚Navečer se najíte masa a ráno se nasytíte chlebem, abyste poznali, že já jsem Hospodin, váš Bůh.‘“ 13Když pak nastal večer, přiletěly křepelky a snesly se na tábor. A ráno padala kolem tábora rosa. 14Když rosa přestala padat, hle, na povrchu pouště leželo po zemi cosi jemně šupinatého, jemného jako jíní. 15Když to Izraelci viděli, říkali jeden druhému: „Man hú?“ (To je: „Co je to?“) Nevěděli totiž, co to je. Mojžíš jim řekl: „To je chléb, který vám dal Hospodin za pokrm. 16Hospodin přikázal toto: Nasbírejte si ho každý, kolik potřebujete k jídlu. Každý vezmete podle počtu osob ve svém stanu ómer na hlavu.“ 17Izraelci tak učinili a nasbírali někdo více, někdo méně. 18Pak odměřovali po ómeru. Ten, kdo nasbíral mnoho, neměl nadbytek, a kdo nasbíral málo, neměl nedostatek. Nasbírali tolik, kolik každý k jídlu potřeboval. 19Mojžíš jim řekl: „Nikdo ať si nenechává nic do rána!“ 20Ale oni Mojžíše neposlechli a někteří si něco do rána nechali. To však zčervivělo a páchlo. Mojžíš se na ně rozlítil. 21Sbírali to tak ráno co ráno, kolik každý k jídlu potřeboval. Když však začalo hřát slunce, rozpustilo se to.
Izraelité putující po poušti, zcela závislí na Boží prozřetelnosti, k Němu volají kvůli potravě. Když Bůh naslouchá jejich modlitbě, velkoryse reaguje manou z nebe, která se zázračně objevuje v ranní rose. Nezní to povědomě? Kolikrát jsme slyšeli v eucharistické modlitbě při mši svaté: „Sešli rosu svého Ducha také na tyto dary a posvěť je…“?
Stejně jako Izraelité se každý z nás ocitá v poušti života. Také my voláme k Bohu za potravu. Bez výjimky nám Bůh dává všechno, co potřebujeme. Kristus slibuje: „Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře,“ (J 6,48-50). Izraelci jedli v poušti chléb daný Bohem. Stejně tak se při mši modlíme, aby Bůh poslal svého Ducha, aby se chléb a víno staly tělem a krví Ježíše Krista pro naši věčnou výživu.
Když chléb sestoupil z nebe, Izraelci byli ohromeni a ptali se: „Co je to?“ Také my se nacházíme ve stejném údivu. Mohl by Kristus ve skutečnosti odevzdat sám sebe cele pro naši spásu? Bez many by Izraelité nebyli schopni přežít. Můžeme skutečně žít bez Eucharistie? Vezměte tuto zásadní otázku do své svaté hodiny.