Modlete se, aby Pán osvobodil vás a vaše bratrství. Modleme se za svobodu všech mužů v exodu, stejně tak, jako se oni modlí za vás. Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého … Otče náš… Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého … Amen.
Exodus 20,1-17
1Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: 2„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. 3Nebudeš mít jiného boha mimo mne. 4Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. 5Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, 6ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají. 7Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. 8Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. 9Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. 10Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. 11V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý. 12Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. 13Nezabiješ. 14Nesesmilníš. 15Nepokradeš. 16Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví. 17Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“
Izraelité právě unikli z let služby faraonovi a zásahem zázračné a mocné ruky Hospodinovy si užívají skvělý dar a výsadu tělesné svobody. Ale zde se najednou zdá, že je Bůh chce okovy deseti přikázání o svobodu připravit. Proč se to děje? Nejsou snad svobodní, schopní činit svá rozhodnutí a směřovat svůj vlastní osud? Proč se zdá, že se Bůh povyšuje nad svůj lid?
Bůh tím, že člověka stvořil a obdařil ho svobodou, velmi riskoval. Přeci to však udělal z jednoho důvodu: aby člověk měl schopnost milovat Ho. Bez svobody není člověk schopný lásky. Kdyby nás Bůh stvořil jako roboty a naprogramoval nás pro lásku k Němu, náš vztah s Ním by nebyl úplný. Nebyli bychom schopni Ho milovat.
Bůh do lidské svobody mnoho vložil. Vyhrál svobodu Izraelitům a také nám – na kříži. Poslední věcí, kterou by Bůh chtěl vidět, by byla ztráta naší svobody. Deset přikázání je tedy vlastně záruka od Boha, vzor, jak svobodu Izraelitů – a nás – zachovat.
Zamyslete se nad přikázáními: každé je navrženo tak, abychom nebyli znovuzotročeni peklem. Kdyžněkteré z těchto přikázání porušíme, sami se připravíme o pravou svobodu. Přikázání na nás nejsou uvalena despotickým Bohem; jsou neskutečně láskyplným darem Izraelitům – a nám. Zákony Církve, které z těchto přikázání pramení, slouží stejnému účelu. Proto nejsou přikázání a zákony okovy, ale dary, které nám pomáhají svobodně a správně milovat Boha.
Zvažte, které z přikázání nebo zákona Boha a Jeho Církve se vám nedaří přijmout. Přinese to Pánu a požádejte ho, aby vám ukázal, jak vám to má pomoci milovat Boha svobodně a správně. (Pokud se vám nedaří přijmout pokoj nad touto odpovědí, předneste to svému bratrstvu a vašemu duchovnímu vůdci pro objasnění.)