Modlete se, aby Pán osvobodil vás a vaše bratrství. Modleme se za svobodu všech mužů v exodu, stejně tak, jako se oni modlí za vás. Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého … Otče náš… Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého … Amen.
Exodus 19,1-15
1Třetího měsíce potom, co Izraelci vyšli z egyptské země, téhož dne, přišli na Sínajskou poušť. 2Vytáhli z Refídimu, přišli na Sínajskou poušť a utábořili se v poušti; Izrael se tam utábořil naproti hoře. 3Mojžíš vystoupil k Bohu. Hospodin k němu zavolal z hory: „Toto povíš domu Jákobovu a oznámíš synům Izraele: 4Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě. 5Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. 6Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým. To jsou slova, která promluvíš k synům Izraele.“ 7Mojžíš přišel, zavolal starší lidu a předložil jim všechno, co mu Hospodin přikázal. 8Všechen lid odpověděl jednomyslně: „Budeme dělat všechno, co nám Hospodin uložil.“ Mojžíš tlumočil odpověď lidu Hospodinu. 9Hospodin řekl Mojžíšovi: „Hle, přijdu k tobě v hustém oblaku, aby lid slyšel, až s tebou budu mluvit, a aby ti provždy věřili.“ Mojžíš totiž Hospodinu oznámil slova lidu. 10Hospodin dále Mojžíšovi řekl: „Jdi k lidu a dnes i zítra je posvěcuj; ať si vyperou pláště 11a ať jsou připraveni na třetí den, neboť třetího dne sestoupí Hospodin před zraky všeho lidu na horu Sínaj. 12Vymezíš kolem lidu hranici a řekneš: Střezte se vystoupit na horu nebo i dotknout se jejího okraje. Kdokoli se hory dotkne, musí zemřít; 13nedotkne se ho žádná ruka, bude ukamenován nebo zastřelen. Ať je to dobytče nebo člověk, nezůstane naživu. Teprve až se dlouze zatroubí na roh, smějí na horu vystoupit.“ 14Mojžíš sestoupil z hory k lidu, posvětil lid a oni si vyprali pláště. 15Řekl také lidu: „Buďte připraveni na třetí den; nepřistupujte k ženě.“
Lid Izraele se připravuje na setkání s Bohem. Považte všechny přípravy, které musí podstoupit předtím, než se setkají s Bohem jejich otců: praní prádla, abstinence a úcta. Lidem je připomínáno, že Bůh je zcela svatý, a je jim zakázáno se Ho dotknout nebo jen přistoupit k hoře, na které bude Mojžíš mluvit s Bohem. Hora je tak posvátná, že jen dotknutí se jí by přineslo smrt.
Dnes jsme ztratili smysl posvátna. Lidé jen ojediněle stojí před Hospodinem v úžasu a rozjímají nad svou bezvýznamností před Ním. Pryč jsou dny, kdy lidé vcházeli do svatyní s velkou úctou. Ty dny, kdy lidé nevcházeli do svatyně, aniž by se řádně oblékli, duchovně připravili, a činili tak s konkrétním smyslem. Zamyslete se na chvíli nad vaším farním kostelem. Vcházíte do něj citlivě a s úctou? Přistupujete do svatyně zbožně, a staráte se, abyste se vhodně oblékli a připravili na vstup do ní? Procházíte se svatyní, jako by to nebylo nic jiného než průchod na jiné místo v kostele?
Bůh říká Izraelitům, aby vyprali své pláště, a připravili se tak na Hospodina. Dnes přichází dospělí lidé na mši svatou neupravení, v žabkách a kraťasech, džínách a triku nebo mikině. „Aspoň jsem tady,“ říkají pro svou obhajobu.
Katolík, který touží po synovském vztahu s Bohem Otcem, by měl před Pána předstupovat řádně připraven – a to zahrnuje i základní vnější úpravu. Zeptejte se dnes Pána, jak byste Jej podle Jeho přání měli uctívat při mši svaté. Buďte ochotni naplnit Boží požadavky, stejně jako Mojžíš a Izraelité. Bůh za to stojí.